Sirotčí hrádek
Hrad nechal vystavět v polovině 13. století švábský rod Wehingenů, respektive jejich odnož, kterou založil rytíř Siegfried Sirotek. Po vymření rodu Wehingenů se hrad roku 1305 dostal do držení krále Václava III., který byl o rok později zavražděn. Poté se dostal do rukou Lichtenštejnů. V roce 1575 byl převeden do rukou Ditrichštejnů, přičemž tehdy už byl pravděpodobně zpustlý. I když se urbář z roku 1560 o Sirotčím hradě nezmiňuje, v roce 1590 jej výslovně označuje jako pustý.
Z hradu se dochovala hradní zeď na jižním skalisku o výšce osmi metrů, v jejímž středu se nachází okenní otvor. Na protější straně zdi je pozůstatek třípatrového paláce vysoký několik metrů. V něm jsou hned tři okenní otvory, z toho dva jsou zakončeny lomeným obloukem. V těsné blízkosti zdi se nachází cisterna, která sloužila k zásobování hradu vodou. Na severněji položeném skalisku se dochovaly jen poměrně malé pozůstatky hradního zdiva.